Můj příběh

Mým posláním je práce s lidmi. Vím, že umím a chci pomáhat lidem o sebe pečovat.

Je mi přes 50 let. Dostala jsem se do třetí třetiny svého života. Těším se z každého okamžiku. Mám úsměv na tváři a radost v duši. Moje podnikání přináší užitek mým klientům. Ještě stále se hodně vzdělávám. A učení mě baví.  Snažím se vědomosti využít ve svých oborech podnikání.

Ale před nějakým časem to bylo jinak. Léta jsem pracovala ve zdravotnictví, prošla různými obory. Práce mě naplňovala, bavila. Vdala jsem se, měla rodinu. Přestěhovala jsem se na venkov kvůli bytu. Svoje volno a dovolené jsem věnovala rodině, dětem a domácnosti. Hlídání jsem neměla a tak dovolená padla na obstarávání dětí. Střídali jsme se s manželem v hlídání dětí o jejich prázdninách,stavěli řadový domek, starali se o pronajatý pozemek, kde jsme si vybudovali užitkovou zahradu, takže o společné dovolené jsme si mohli nechat zdát.

Moje koníčky se smrskly na čtení knížek a vyšívání po večerech.

Naposledy jsem pracovala v ambulantním zařízení za směšnou výplatu. Potáceli jsme se od výplaty k výplatě.  V té době jsem pod ČSTV vedla cvičení pro ženy. A tenkrát mě napadlo, že si udělám kurz masáží a mohla bych jezdit na víkendové akce pro ženy jako masérka.

To se ovšem nikdy nestalo.

Ale později tato myšlenka nastartovala moje podnikání. Dala jsem výpověď v práci. Udělala si první kurz masáží. Pronajala jsem si první prostor. Byl malý, špatně větratelný, ale pro začátek dostačující. Na ulici jsem rozdávala svoje letáčky s informacemi o mém zaměření a telefonem.

Začátek byl opravdu krušný. Postupně jsem si udělala další kurzy, neustále se vzdělávala, četla knihy, chodila na školení, semináře atd. Dnes mám několik živnostenských osvědčení, spoustu certifikátů. Jenže stále to není ono. Nemám čas na sebe, na svoje koníčky, neměla jsem léta dovolenou.

A já už bych potřebovala trochu odpočívat, věnovat se svým aktivitám, scházet se se svými přáteli, trochu cestovat.......   Proto jsem se pustila do on line kurzu a on line podnikání. Čeká mě neznámá a ani nevím, jak dlouhá cesta. Přesto jsem se po ní dala. Je to výzva. A doufám, že mě dovede tam, kam chci.

 

Tak to vlastně začalo! Ano, udělala jsem si rekvalifikační kurz a získala svůj první Živnostenský list. Odešla jsem z práce z ordinace. Bylo to mé první velké rozhodnutí. Opustit práci, která mě moc bavila. Ale brala jsem za ni směšnou výplatu. 

Pustila jsem se do neznáma, se spoustou pochybností a nejistotou. Co bude dál? Co až...? Co než...? Co, když...? 

Našla jsem si malý prostor pro začátek. Byl krušný. Postupem času jsem se pustila do dalších kurzů a nástavbových seminářů. Stále hledala, tápala, měnila prostory. Dnes mám již pár let jeden prostor pro mé podnikání, několik Živnostenských listů a spoustu certifikátů.

 Uživím se sice, ale nezbývá čas ani finance na dovolenou, na kulturu, na sebe, na koníčky( těch mám hodně). Ano. Umím toho dost, dělám to, jak nejlépe umím. Posunula jsem se hodně vpřed.

 Ale já si chci ještě taky trochu ten život užít! Jezdit na dovolené, chodit za kulturou, mít čas malovat obrázky, relaxovat, zútulnit si bydlení. Chci si splnit a žít svůj sen.